My dream- Golden butterfly

29. června 2010 v 11:19 | VercikaS |  Kecy jen tak

Tak se mi zdál jeden šílený sen xD (opět) a pojmenovala jsem ho ZLATÝ MOTÝL. Sen jsem si do počítače napsala ve stylu příběhu, tak snad se vám bude líbit....



ZLATÝ MOTÝL

"Jak o tom víš?" Aro mně pozoroval celkem nedůvěřivě. Řekla jsem, že vím o zlatých motýlech, kteří umí proměnit ve zlato vše, na co se nasměrují očima. Byl to vynález Volturiových… "Našla jsem to. Do zátoky… támhle," Šla jsem až na kraj skály, na které jsem stála a ukázala jsem na malou zátoku, "připlouvá spoustu vašich vynálezů. Lidé, co je najdou, si je vezmou a rozšiřují je po světě." "A Zlaťáky jsi rozšířila?" Zeptala se Jane trochu naštvaným hlasem. "Ne." Odpověděla jsem a koukala na ni. Vůbec se mi nezdála nebezpečná. Měla vyvolávat bolest, když se na někoho podívala a soustředila se. Ale proč ona? Proč taková mladá… sympatická dívka? Proč zrovna ona má takovou hroznou schopnost? "Jsou živí," Řekla. "musí být ve vodě, aby přežili." Rozběhla jsem se na kraj útesu, abych Zlaťáka hodila do vody. Pořádně jsem se rozmáchla… ale voda byla příliš daleko a Zlaťák dopadl na kameny u vody, které se v tu chvíli změnili v krásný, zlatý písek.
"Půjdu ho dostat do vody." Řekla jsem. Jane se škodolibě usmála a přikývla. Věděla jsem, že její výraz nevěští nic dobrého, ale já tomu v té chvíli nevěnovala příliš pozornosti. Začala jsem pomalu lézt po skalnaté stráni, až jsem se dostala na malý, skalnatý výstupek, taková plošinka, která měla sílu okenního skla. Když jsem slezla níž, byla ta plošinka jediné místo, kde jsem se mohla držet. Kdyby tam nebyla… Slyšela jsem Jane zamumlat něco jako ´Skála´. V následující vteřině se se mnou plošinka utrhla a já padala. Často jsem dopadala na kameny a skály, což bylo velmi bolestivé. Když jsem dopadla na zlatý písek, bouchla jsem se ještě o poslední skálu do hlavy. Bolelo to, ale já věděla, že teď se nesmím litovat, že teď mám tady úkol, který musím splnit. Náhle jsem uviděla nějakou pohybující se věc, jak padá přímo na mně. Rychle jsem uhnula a vedle mě dopadla… Jane. "Aro se zbláznil!" Řekla mi. "Hodil mně za tebou!" Pokrčila jsem rameny. "Také bych mohla říct, že ses zbláznila." Podívala jsem se na ni. "Já? Jak to myslíš?" "Shodilas mně z té skály. Nebo to byla jen shoda náhod, že se utrhla těsně po tom, co jsi řekla ´Skála´?" "Jo, tak… zajímalo mně, co se s tebou stane." "Hm… to je krásný důvod." Zavrčela jsem. Natáhla jsem se pro Zlaťáka a hodila ho do vody. "Ale účinek to mělo," Řekla Jane, "už se s tebou dá mluvit lépe." Zasmála jsem se. Jane mi řekla, abych šla k ní, tak jsem šla. Chytila mně za ruku…
Nevím, jak to bylo možné, ale byla jsem v paláci Volturiových. Přesněji v pokoji Jane. Povídaly jsme si, myslím, že jsme se i docela spřátelily. Zjistily jsme, že máme společné zájmy- tedy až na pití krve a Janinu zálibu v utrpení svých obětí. Zasvětila mně do dějů upírského života, jelikož jsem byla přesvědčena, že se chci upírkou stát a Jane souhlasila, pokud budu žít s nimi. "Už musím jít…" Řekla jsem. "Počkej," Zastavila mně Jane. "něco ti dám, myslím, že se ti to bude líbit." Podala mi krásný stříbrný náhrdelník s přívěškem ve tvaru koule, která byla plná vody. Když jsem se podívala zblízka, viděla jsem, že v ní plave nádherný zlatý motýl. "Děkuji!" Vykřikla jsem šťastně a usmála se na Jane. Ta se také usmála a objala mně ve své ledové náruči. Jednou budu takhle ledová i já…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírujte jen se zdrojem!


                    Cullenovi                                            Quiletti                      
cullens