24. kapitola

3. června 2010 v 18:48 | VercikaS
24. KAPITOLA
Telefon a litr krve
Edward se ke mně přiřítil jako velká voda a spustil:
"Nezdá se ti trochu přehnané, že k nám chodí Jacob každý den!?"
"To teda nezdá tati, promiň!" Vykřikla jsem.
"Do konce týdne se tady neobjeví, nebo ho zavraždím!"
"To neuděláš!"
"Divila by ses, holčičko, divila by ses!"
"Tati, prosím…"
"Jak jsem řekl!"
Jsem si jistá, že by z toho byla pěkná hádka, kdyby nezazvonil telefon. Doběhla jsem k němu a zvedla ho.
"Halo?"
"Ahoj, holčičko…" říkal v telefonu hlas věštkyně.

"Dobrý den!" Odpověděla jsem šťastně. "Máte něco? Nějaký nápad?"
"Ano…"
"Tak mluvte, rychle!"
"Dala jsem si práci s tím, hledat něco v mýtech, legendách a obecných informacích o vaší rase… našla jsem zmínku i o poloupírech. "Prý… že když se odebere poloupírovi litr krve a přidá se do těla člověka, v tomto případě do těla Alice, tak poté už by měl působit jed v těle normálně. Takže když najdeme nějakého poloupíra a ten bude ochotný…"
"Já jsem poloupír." Řekla jsem. "Má rodina jsou upíři, ale já jsem poloupír."
"A byla bys ochotna dát tetě litr krve?"
"Samozřejmě, že ano!"
"Tak dobře… dáš mi k telefonu dědečka? Ještě mu vše vysvětlím."
"No dobře." Řekla jsem a podala sluchátko Carlisleovi.
Odešla jsem do svého pokoje, lehla si na knížku a odpočívala. Dole jsem slyšela Carlislea, jak s věštkyní její nápad probírá po telefonu. Potom přišel nahoru.
"Renesmé? Ty to tedy přijímáš?"
"No jistě."
"Dobře, tak jdeme."
"Kam?"
"Do pracovny."
Teď mi to došlo. Jdeme na ten odběr krve. Zvedla jsem se a šla jsem za Carlislem, který už šel dolů do své pracovny. Sedla jsem si na židli a Carlisle mi začal odebírat krev. Pozorovala jsem ji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírujte jen se zdrojem!


                    Cullenovi                                            Quiletti                      
cullens