22. kapitola

1. června 2010 v 16:16 | VercikaS
22. KAPITOLA
Můžete Alici pomoct?
Věštkyně se na mně udiveně podívala, když jsem jí dovyprávěla příběh mé rodiny až do chvíle, kdy se Alice jako člověk políbila s Jasperem.
"Tak tohle jsem ještě nezažila…" Zašeptala.
"Najdete způsob, jak moji tetu opět proměnit, že?" Zeptala jsem se.
"Myslím, že ano. Mohla bych mluvit s tvým dědečkem? Potřebuji podrobnosti."
"Není tu se mnou. Je tu se mnou můj kluk, Jacob Black."
"Black? Nemá v předcích toho náčelníka Quiletských indiánů?"
"Byl to jeho prapradědeček." Řekla jsem hrdě.
"Tak to máš skvělého indiána." Usmála se na mně věštkyně.
"To ano." Odpověděla jsem. Náhle mi zazvonil mobil. Zvedla jsem to.
"Jaku?" Zeptala jsem se.
"Ness, kde jsi? Cirkus už začal!"
"Promiň… už jdu. Jsem v černé boudě."
"Jo, fajn, přijdu tam pro tebe."
"Jo… ahoj."
"Ahoj."
Položila jsem to a zesmutněla. Jacob se na mně zlobí, to jsem nechtěla. Potom někdo odrhnul závěs. Byl to Jacob. Podíval se na věštkyni a pozdravil ji. Pak šel ke mně a vzal mně za ruku.
"Pojď." Řekl.
"Jo, už jdu… omlouvám se."
"To nic… řekl jsem řediteli, jestli by nemohli počkat, než tě najdu." Zasmál se Jacob.
"Jsi zlatý." Řekla jsem s úsměvem. Pak jsem se podívala na věštkyni.
"Nashledanou." Řekla jsem.

"Ahoj." Odpověděla věštkyně a já s Jacobem jsme vyšli z boudy.
***
Po cirkusovém představení jsem šla s Jakem domů. Cestou jsem mu vyprávěla, o čem jsem mluvila s věštkyní.
"Snad pomůže. Cikáni jsou někdy prolhaný mrchy." Řekl Jacob.
Došla jsem domů a vše jsem řekla Carlisleovi.
"Dobře, zajdu za ní. Ještě dnes. Jacobe, dovedeš mně tam?" Zeptal se Carlisle.
"Samozřejmě." Odpověděl Jake a odešel. Carlisle šel za ním.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírujte jen se zdrojem!


                    Cullenovi                                            Quiletti                      
cullens