9. kapitola

15. května 2010 v 17:38 | VercikaS
9. KAPITOLA
Na bezpečí pro sebe kašlu!
Brodila jsem se vodou mezi skalami.
"Zabiju tě, Jaku!" Křičela jsem s předstíraným vztekem. "Tohle je výlet!?"
"Ale no tak, Ness." Smál se Jacob. "Bude to fajn víkend." Dodal.
"Fajn víkend!?" Podivila jsem se.
"Jo, budeš daleko od Volturiových, budeš v bezpečí."
"Nebudu šťastná, když vím, že ty budeš bojovat!"
"Mám tě rád, Nessie. Budeš na víkend s mojí sestrou, je s ní legrace, vážně."
"Nechci se bavit, když budu mít strach!"
"Nebudeš mít strach."
"Jaku, prosím."
"Ness, až válka skončí, pojedu pro tebe, slibuju."
"Chci být s tebou!"
"Budeš se mnou."
"Chci být s tebou, až budeš bojovat."
"Ne!" Jacob zvýšil hlas, abych pochopila, že NESMÍM.
Ale já chápala. A nejen tohle. Chápala jsem, že si Volturiovi přišli pro mě. A neodejdou, dokud nedostanou to, co chtějí. Rozplakala jsem se. Byla jsem smutná z toho, co jsem věděla a byla jsem vyděšená, protože jsem pochopila, co se může stát. Jacob mně objal.
"Neplač Ness, bude to dobré." Utěšoval mně.
Ale já věděla, že to nebude dobré. Zdaleka to nebude dobré. V dálce jsem zahlédla dům, stěny měly barvu fialek. Bylo to tu krásné, ale já tu být nechtěla. Ne bez Jacoba.
"Jaku, já tu být nechci." Řekla jsem rozhodně.
Ze dveří vyšla dívka. Dlouhé černé vlasy měla v rozcuchaném drdolu, její postava byla drobná, pleť opálená ale ne tolik jako ta Jacobova. Oči měla hnědé jako on.
"Ahoj, Jacobe." Řekla s úsměvem.
"Nazdar, Rachel." Pozdravil Jacob, stále naštvaný z mé umíněnosti.
Rachel se na mně podívala.
"Ahoj Nessie…" Pozdravila mně mile. Použila přezdívku, kterou mě dal Jacob, takže mne jistě čekala.
"Ahoj." Odpověděla jsem.
"Tak já už půjdu, měj se tu pěkně, Ness." Řekl Jacob.
"Jaku!" Slzy mě tekly po tvářích, Jacoba jsem pevně objala a odmítala ho pustit.
Jacob mně pohladil po vlasech.
"Já to zvládnu, Nessie." Zašeptal.
Podívala jsem se na něj a on mně horkou rukou otřel slzy.
"Mám tě rád." Usmál se na mně a políbil mně do vlasů.
"Tak pojď, Jake má ještě nějakou práci." Řekla Rachel a vzala mně za ruku.
Přes svůj odpor jsem se Jacoba pustila. Jake se na mně ještě jednou podíval a usmál se. Rachel mně vedla do domu, Jacob odešel a s ním vše, na co jsem se kdy těšila. Sedla jsem si a přestala vnímat okolí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírujte jen se zdrojem!


                    Cullenovi                                            Quiletti                      
cullens