6. kapitola

15. května 2010 v 17:36 | VercikaS
6. KAPITOLA
Co se tu vlastně děje?
Docela jsem se bavila. Jacob mě lochtal, četl mi pohádku, koukal se se mnou na film, hrál si se mnou… myslela jsem, že nic lepšího už zažít nemůžu. Ale pak tu chvíli něco překazilo. Nejdřív to byl jenom nepříjemný závan v nose. Ovšem, ten pach znám. Teta Rosalie. Ale potom jsem poznala, že nás Rose nepřišla navštívit, aby si hrála se mnou.
"Kde jsi, ty čokle!?!" Křičela venku.
Jacob se zvedl, vzal mě do náruče a pak vyšel ven.
"Co je?" Ptal se.
"Pojď se mnou." Zavrčela Rosalie, byla dost naštvaná.
"Teto Lose…" Žvatlala jsem nechápavě.
Šli jsme. Cestou jsem se dozvěděla, co se chystá. Teta mluvila o nějakém otištění, že to mojí rodinu štve… nevěděla jsem, o co jde, ale věděla jsem, že to bude špatné. Chtěli Jaka zabít… rozplakala jsem se. Pak jsem uviděla mojí rodinu, ale také obrovské vlky.
Bílé, šedé… hnědé… a také jednoho černého. Všichni ti vlci vrčeli a doráželi na moji rodinu. Potom se ten černý vlk podíval na Jacoba. Ten mně automaticky předal Rosalii a zmizel. Ne, pořád tady byl, ale už to nebyl Jacob. Byl to vlk. Stejný, jako ti ostatní. Byl nějaký zrzavý, červenohnědý. Šel pomalu k tomu černému. Stále jsem nevěděla, co se děje, když na Jacoba skočil. Pak se všechno semlelo hrozně rychle. Přiběhla moje maminka, strhla černého vlka z Jacoba, chvíli se s ním potácela a pak… pak jsem ucítila pach krve a viděla pouze rudou červeň. Když se mě rozjasnilo před očima, jediné, co jsem mohla v tu chvíli pozorovat, byly dvě věci na zemi v kalužích krve. Velké tělo a velká hlava vlka, odtrženy od sebe.
Rozplakala jsem se, ani mě nedošlo, že toto tělo je černé, že to není tělo mého drahého Jaka. A pak jsem také něco slyšela. Slyšela jsem silné dopady tlap a zvířené listí. Slyšela jsem, jak se srst vlků otírá o větvičky a trny keřů. Potom jsem zaslechla tření látky o pokožku. A pak jsem přes slzy viděla skupinku kluků v kalhotách, horní polovinu měli odkrytou, bez košilí. Sluneční paprsky se od nich odrážely. Mezi těmi kluky stál i Jacob. Teprve teď jsem si všechno uvědomila. On nebyl mrtvý. Maminka ho ochránila. Zabila toho, který chtěl zabít Jaka.
"Bello…tys… zabila Sama." Řekl můj táta, ale já ho neposlouchala.
Záleželo mě jenom na tom, že nikdo nezabil Jacoba.
Pak se ozval jeden z tech kluků. Říkal něco o zabití nějakého Alfy… potom má maminka řekla, že Alfa bude Jacob. Všichni ti kluci výskali a byli šťastní. Tohle pro Jaka určitě nebylo nebezpečné. Alespoň pro zatím. Teta Rosalie se zase rozkřičela. Pak začali probírat to otištění. Doufala jsem, že uslyším alespoň náznak toho, co to vlastně znamená, ale nestalo se tak. Děda Carlisle a strejda Jasper Rosalii uklidňovali. Pak to vypadalo, že bylo vše v klidu. Ozvalo se ještě pár slov a všichni se rozesmáli. Teta se pořád mračila, ale nikdo si jí nevšímal. Jacob šel zase ke mně. Po tom všem. Po obrovském strachu, který jsem prožívala. Po zmatku, ve kterém jsem byla. Po strachu o Jacoba. Po zmatku, který vznikl kvůli tomu všemu.
"Už je po všem, Nessie. Už bude dobře. Mám tě rád." Zašeptal Jacob.
Věřila jsem mu. Věřila jsem, že je po všem. Věřila jsem, že mě má rád. Já ho mám také ráda. Kdybych nežvatlala, řekla bych mu to. Ale já věděla, jak mu ukázat, co cítím. Dotkla jsem se zlehka jeho tváře a on se po chvíli usmál. Měla jsem schopnost dotykem ukazovat své myšlenky. Byla jsem za to ráda.
"Já vím, Ness. Vím, že mě máš také ráda." Řekl a z jeho výrazu jsem poznala, že je šťastný.
"Jacobe, Dej mi Renesmé." Řekl Edward a natahoval po mně ruce.
"Ale zlato," řekla Bella. "snad bychom ji s ním mohli ještě nechat. Jacob ji domů přivede, věřím mu."
"Bello, byl s ní už dost dlouho."
"Prosím." Zaúpěla Bella a já věděla, že tohle na mého tátu vždycky platí. Maminka to věděla taky. Táta jí políbil na rty.
"Dobře, lásko." Zašeptal jí do vlasů.
Maminka se usmála na něj, pak na mně a nakonec pohnula panenkami na Jacoba.
"Jaku… kdy ji přivedeš?" Zeptala se ho.
"Do poledne bude doma, Bells."
"Dobře."
S tímhle jsem souhlasila, bylo brzy ráno, tak pět hodin. A do dvanácti budu s Jacobem. Šťastně jsem se usmála a otočila jsem se, abych byla co nejblíže přitulena k jeho rozpálené hrudi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírujte jen se zdrojem!


                    Cullenovi                                            Quiletti                      
cullens