19. kapitola

31. května 2010 v 23:06 | VercikaS
19. KAPITOLA
Jaku, chodíme spolu?
Šla jsem do svého pokoje. Bylo mi Alice líto a nechtěla jsem ji vidět, jak se trápí. Zvedla jsem telefonní sluchátko. Automaticky jsem vytočila číslo a nechala to vyzvánět.
"Jacobe?" Zeptala jsem se, když to někdo zvedl.
"Ahoj Nessie!" Ozval se šťastný hlas Jaka. "To je fajn, že voláš… právě jsem ti chtěl taky zavolat…"
"Vážně? A proč?"
"No… chtěl jsem se tě zeptat, jestli by ses nechtěla jít projít."

"Jo, jasně… ráda." Usmála jsem se.
"Dobře, to jsem rád, Ness… mám pro tebe přijít?"
"Jo, to bys byl moc hodný…"
"Teď hned?"
"No… nešlo by to tak za půl hodiny?"
"Jo, jasně… tak papá."
"Ahoj, Jaku." Típla jsem to.
Jacob se musel podivit, že chci, aby přišel až za půl hodiny, normálně ho prosím, ať si pospíší a je tu za pár vteřin. Jenomže já mám pro něj připravenou důležitou otázku ohledně nás dvou. A řekla jsem si, že na takovouhle otázku se nehodí se ptát, když budu v džínech a tričku, což momentálně jsem. Vrhla jsem se ke skříni. Vytáhla jsem bílé šaty, které mi koupila Alice a které jsem myslela, že na sebe nikdy nevezmu, přestože jsou nádherné. Oblékla jsem si je a musela uznat, že mně vcelku sluší. Vzala jsem si do ruky hřeben a snažila se přimět k poslušnosti své dlouhé, vlnité vlasy. Hrozila jsem jim skřipci i gumičkami, ale moc to nepomáhalo, tak jsem se nakonec rozhodla pro elegantní drdol, o který jsem se pokoušela před zrcadlem ve svém pokoji. Jacob se objevil v mém okně právě ve chvíli, kdy se mi skřipec uvolnil, různě zamotané vlasy mi spadaly do obličeje, vypadala jsem jako čarodějnice a mohla jsem se česat znovu. Podívala jsem se zmučeně na Jacoba.
"Ahoj Jaku… neměl jsi přijít až za půl hodiny?" Zeptala jsem se.
"Náhodou jsem se ještě o pět minut opozdil, čarodějko." Zasmál se Jacob a skočil ke mně do pokoje.
"Hm…" Zabručela jsem a podívala se zpět k zrcadlu. "Co mám dělat s těmi vlasy?" Povzdychla jsem si.
"Mně by spíš zajímalo, co s těmi vlasy vyvádíš právě teď." Jake šel až ke mně a jemně mi mé vlasy začal rozčesávat. "Sluší ti takhle." Řekl, když jsem je měla rozpuštěné a splývaly mi ke kolenům.
"Měla bych si je ostříhat. Alespoň někam k lopatkám, překáží mi." Řekla jsem.
"Tak na to zapomeň." Poznamenal Jacob s předstíranou přísností.
"Hm…" Sklopila jsem zrak. "Jak se ti líbí ty šaty?" Zeptala jsem se, když jsem na ně sjela pohledem.
"Jsou moc krásné." Řekl Jacob s úsměvem.
Také jsem se usmála. "Kam půjdeme?" Zeptala jsem se.
"Měl jsem v plánu procházku parkem, co ty na to?"
"To by šlo… půjdeme?"
"Jo…" Jacob mně vzal do náruče a vyskočil se mnou z okna. Ale ani před domem mně nepostavil na zem.
"Už mně můžeš pustit, Jaku." Zasmála jsem se. "Takovou těžkou holku přeci nemusíš tahat."
"Jseš jako peříčko, Nessie. Tak si nevymýšlej." Uchichtl se Jake a nesl mne směrem k parku.
"Jaku, tak už mne postav na zem." Poprosila jsem, když jsme procházeli kolem fontány v parku.
"No tak jo, no…" Řekl Jacob smutně, ale já věděla, že to jen hraje.
Usmála jsem se na něj, když mně postavil na zem a objala jsem ho.
"Jaku?" Zeptala jsem se.

"Mhm?"
"Chodíme spolu?"
Chytil mně zlehka za bradu a zvedl mi hlavu, aby mne políbil. Když zavřel oči, zavřela jsem je také. Ucítila jsem jeho jazyk ve svých ústech. Nechala jsem ho, aby pokračoval. Za prvé jsem nevěděla, jak se mu vyvléknout a za druhé se mi to líbilo. Nechtěla jsem, aby přestal. Myslím, že to bylo jednoznačné ano.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mika Mika | 1. června 2010 v 14:23 | Reagovat

Krásné další plsky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírujte jen se zdrojem!


                    Cullenovi                                            Quiletti                      
cullens