17. kapitola

30. května 2010 v 10:23 | VercikaS
17. KAPITOLA
Setkání na zkoušku a rozhodnutí.
"No… tak dobře." Řekl Carlisle. "Zkusíme to." Seběhl dolů a pomalu otevíral dveře od pracovny.
Už když jsem se přiblížila ke dveřím, slyšela jsem zvuk, který se podobal vodopádu. Tento zvuk byl ale příjemnější a byl jako magnet. Slyšela jsem krev. Sotva Jasper přišel ke dveřím, oči se mu zaleskly žízní. Emmett mu zablokoval cestu k pracovně.
"Já… to zvládnu." Řekl Jasper namáhavě, jak se snažil přemoct svoji žízeň.
"No dobře." Přisvědčil Carlisle a pokynul Emmettovi.
Ten ustoupil z prostoru dveří. Jasper vešel do pracovny, my všichni za ním. Zatím to vypadalo dobře. Alice se na nás podívala, její vzhled mně poděsil. Změnila se. Hodně se změnila. Její oči byly hnědé, tváře byly růžovější.
"Jaspere!" Vykřikla, když ho spatřila a usmála se.
Další změna. Její hlas už nebyl tak jemný a zvonivý. Vypadalo to, že si toho všiml i Jasper, ale nebyl moc podivený. Čekal to.
"Alice…" Řekl a šel k ní blíž. Objal ji. Náhle byl pro něj její pach mnohem silnější. Bílé zuby se zaleskly mezi černými vlasy Alice a zlehka přejely po jejím krku. Jasper to nemohl ovládnout.
"Jaspere, Jaspere, ne! Ne!" Vykřikla Alice vyděšeně.
Všichni se k Jasperovi vrhli a táhli ho od Alice. Alice si oddychla.
"Nekousl tě?" Ptal se Carlisle, když Jaspera odvedli.
"Ne, nestačil to…" Řekla Alice.
"Asi se s Jasperem nějaký čas neuvidíš…"
"Cože…? Ne…! NE!" Alice se rozplakala. Jasper se ani za šedesát let nenaučil úplně se ovládat před lidmi. To ho kvůli tomu nikdy neuvidí?
"Neplač, Alice…" Řekl Carlisle a objal ji.
"Nejde to… neuvidím Jaspera…"
"Takhle to není."
"Než se naučí ovládat se v mé přítomnosti, budu po smrti, to nechápeš, Carlisle?"
"Najdeme způsob, jak byste se viděli, a nebyla bys v nebezpečí."
"A jak? S doprovodem doktorů a sanitky?"
Stála jsem mezi dveřmi a pozorovala jsem je. Potom se za mnou objevil Jacob. Alice se na něj podívala.
"Ahoj, pse." Pozdravila ho, ale nemyslela to jako urážku. Spíše jako vtip.
Všichni jsme se tomu zasmáli. Včetně Jacoba. Jen Jasper se nesmál. Seděl na zahradě a dával si za vinu, že málem zabil svoji lásku. Věděli jsme, že za to nemohl. Že to prostě nešlo ovládnout. Ale on nás neposlouchal, když jsme mu to vysvětlovali.
"Málem jsem Alici zabil, na to neexistuje omluva." Říkal nám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ang ang | 31. května 2010 v 10:18 | Reagovat

dalšíííí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírujte jen se zdrojem!


                    Cullenovi                                            Quiletti                      
cullens