16. kapitola

29. května 2010 v 16:24 | VercikaS
16. KAPITOLA
Alice a Jasper odděleni, ale já s Jacobem zůstanu.
S námahou jsem otevřela oči. Nade mnou se skláněl ten, koho jsem milovala ze všeho nejvíc.
"Jacobe…" Zašeptala jsem s úsměvem.
"Ahoj Nessie…" Řekl Jake a… políbil mne.
Když se ode mne odtáhl, překvapeně jsem pootevřela ústa.
"Co… co jsi to udělal?" Zeptala jsem se udiveně.
Jacob se jen nevinně usmál. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Viděla jsem moji rodinu a Luisu, jak trhají tělo té mrtvé upírky na kusy a házejí je do ohně.
"Jak se vám podařilo ji zabít?" Zeptala jsem se.
"Zeptej se Luisy, když jsme se vrátili, měli dost práce oživit tebe." Řekl mi Carlisle.
Podívala jsem se na Luisu. Měla obvázanou ruku na zápěstí. Alice tady nebyla. Jaspera jsem slyšela naříkat dole v obýváku. Bála jsem se nejhoršího.
"Kde je Alice?" Zeptala jsem se Carlislea.
"Dole, v mé pracovně."
"Tak to je zachráněná, našli jste ji, vše bude v pořádku, ne?" Usmála jsem se.
"Právě že to v pořádku nebude."
"Cože? Ne… není snad mrtvá, nebo jo?"
"To by ještě scházelo!" Vykřikl Jasper směrem k nám.
"Tak co se děje?" Zeptala jsem se zmateně.
"Alice… se změnila zpět v člověka."
"Cože? To není možné!"
"Bohužel to asi možné je."
"Tak jí zase proměňte!"
"To nejde…" Řekl Carlisle smutně. "Nevím proč, ale nejde to. Složení její krve se změnilo. Upíří jed jí zabíjí."
"Vy jste to snad zkoušeli?" Ptala jsem se.
"Ano a měli jsme co dělat, abychom z ní ten jed dostali."
"To snad ne…"
"Ano. Alice je člověk. Bude stárnout, bude spát, jednou zemře."
"To neříkej, Carlisle! To neříkej!" Vykřikl Jasper. "Ještě jsi mně k Alici ani nepustil!"
Podívala jsem se na Carlislea.

"Proč jsi ho k ní nepustil?" Zeptala jsem se.
"K Jasperově smůle," Řekl Carlisle, "je to právě on, kdo je v blízkosti lidí nejméně pohodlný. A Alicino srdce tluče zvlášť hlasitě, je slyšet, jak jí v žilách proudí krev. Pro všechny je těžké být v její blízkosti."
"I pro tebe?" Zeptala jsem se udiveně.
"I pro mě. A to je co říct." Řekl Carlisle.
"Ale… můžeme to přeci zkusit. Mně jste také podcenili." Řekla Bella.
"Bello… pamatuješ si na tvé narozeniny? Víš, co se stalo, ne?"
"Ovšem, že to vím. Ale já se poranila. Mně tekla krev. Proto Jasper vystartoval. Jinak by to neudělal."
"To nevíme."
"Tak to zkusíme! Vždy ho můžeme zadržet!" Vykřikla Bella.
"Mamka má pravdu." Řekla jsem.
Jacob mně pozoroval a usmál se.
"Jacobe, sakra, mysli na něco jiného, buď tak hodný!" Zavrčel Edward.
"Na co myslí?" Zeptala jsem se.
Jacob přistoupil až ke mně.
"Na tohle." Řekl a políbil mne na rty. Jako předtím. Tentokrát už jsem ale nebyla tak zmatená a vyděšená, navíc jsem čekala, že tohle udělá. Vnímala jsem každý dotyk. Vnímala jsem každý závan jeho dechu. Slyšela jsem naše srdce, která bušila jako zvony na kostelní věži.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Loch-Nesska (Vlaďka) Loch-Nesska (Vlaďka) | E-mail | Web | 29. května 2010 v 19:52 | Reagovat

To neuděláš Werru!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 Lady Alyss Lady Alyss | 29. května 2010 v 21:54 | Reagovat

Alice jako člověk achjj :))

3 Lady Alyss Lady Alyss | Web | 29. května 2010 v 21:54 | Reagovat

pěknej dess :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírujte jen se zdrojem!


                    Cullenovi                                            Quiletti                      
cullens