14. kapitola

28. května 2010 v 10:57 | VercikaS
14. KAPITOLA
Děsivé oči
"Pomůžeme ti." Řekl Carlisle.
"Kdo jsou ti ostatní?" Ptala se Luisa Alice.
"To je moje rodina. Toho, kdo na tebe teď promluvil, beru jako svého otce."
"Aha." Řekla Luisa a podívala se na Carlislea. "Děkuji."
Pozorovala jsem Luisu, její vlasy, i tvář. Pomocí dětské roztomilosti, která jí zůstala, byla krásnější než Rosalie. Luisa mně také pozorovala, svýma karmínově rudýma očima provrtávala ty moje.
"Luiso?" Zeptala se Alice.
Luisa se podívala na Alici a já byla volná, její oči už mne nedržely.
"Půjdeš s námi?" Zeptala se Alice.
"Jestli smím…"
"Jsme tady, abychom tě našli… protože jsem tě ´viděla´, víš, jak to myslím, ne?"
"Jo, vím…"
"Pojď." Řekl Carlisle Luise.
Ta se zvedla a šla za námi. Vedli jsme jí do našeho domu, ale já z ní měla kvůli těm očím podvědomý strach. Edward si toho všiml.
"Neboj se, Renesmé." Řekl mi. "Loví lidi, takže se jí červeň z očí moc nevytrácí. Až bude pít krev zvířat, oči jí zezlátnou jako ty naše."
"Pojedu do obchodu, koupím ti něco na sebe." Řekla Alice Luise.
Ne, už zase Alicina nakupovací mánie! Pomyslila jsem si a Edward se zasmál. Když jsme došli domů, pochopila jsem, proč Alice Luisu tak vychvalovala. Luisa si sedla a mlčela. Promluvila jen, když se jí někdo na něco zeptal. Neotravovala a zbytečně se nevyptávala. Podívala se na mně.
"Jak se jmenuješ?" Zeptala se mně s úsměvem.
"Renesmé…" Řekla jsem po chvíli. "…ale moje láska mi říká Nessie."
Můj táta se při výrazu ´moje láska´ zamračil, ale to bylo to, co jsem zamýšlela. Baví mně ho štvát, když to nedojde moc daleko.
"Ty už máš kluka?" Zeptala se Luisa.
"No… já nevím, jestli spolu chodíme. Asi to tak bereme, ale neřekli jsme si, že bychom spolu chodili."
"Aha."
"Renesmé, běž si lehnout. Už je dost pozdě." Řekl Carlisle.
"Hm." Zabručela jsem. Zrovna když jsem si na Luisu začala zvykat.
Odešla jsem do svého pokoje, převlékla se do pyžama a ulehla k spánku. Když jsem usnula, zdál se mi sen… Moc se mi nelíbil. V něm jsem viděla Luisy tvář. Její rudé oči byla jako dvě jezera. Krvavá jezera, v jejichž hladině jsem se odrážela já a Jacob. Ale Jacob vypadal divně. Jeho oči byly stejně sytě červené jako Luisiny. Usmál se, ale v ústech se mu třpytily upíří zuby. Začal jsem couvat. Bála jsem se ho. Bála jsem se mého Jacoba. Otočila jsem se na Luisu, prosila jsem ji o pomoc. Avšak ta se na mně vrhla ve stejnou chvíli jako Jacob a oba mi začali sát krev. Umírala jsem.
"Jaku! Jaku! Ne, Jaku!!!" Vykřikla jsem ze spánku a vzbudila se. V tváři mne lechtaly rudé vlasy. Podívala jsem se, koho jsou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 $tar$-Girl$ $tar$-Girl$ | Web | 28. května 2010 v 15:40 | Reagovat

Dobrá kapitolka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírujte jen se zdrojem!


                    Cullenovi                                            Quiletti                      
cullens