13. kapitola

28. května 2010 v 10:56 | VercikaS
13. KAPITOLA
Alice, co vidíš?
Vrátila jsem se domů mnohem šťastnější, než kdy dříve, takže to všem došlo, samozřejmě nejdřív Edwardovi když mi čte myšlenky.
"Probral se?" Zeptal se.
Přikývla jsem.
Bella se usmála.
"To jsem ráda." Řekla mi.
Ani ne po čtvrt hodině se vrátil domů Carlisle.
"Zítra bude propuštěný. Je v pořádku." Řekl už mezi dveřmi.
Usmála jsem se.
"To je dobře." Řekla jsem.
Náhle jsme všichni uslyšeli Alicin výkřik.
"Alice, lásko!" Zvolal Jasper a vyběhl nahoru.
Všichni jsme běželi za ním. Viděla jsem Alicinu tvář, byla plná zděšení. Oči měla vykulené.
"Alice…? To máš tak děsivé vize?" Smála jsem se.
"Já… já… neviděla budoucnost! To byla minulost!" Vykřikla Alice.
"Cože?" Zeptal se Jasper zmateně a klekl si k Alici, která seděla na nízké židličce.
"Co jsi viděla?" Zeptal se Carlisle.
"Sebe… a Luisu."
"Kdo je Luisa?"
"Jedna upírka… malá. Byla proměněna, když jí bylo deset. A byla se mnou na psychiatrii, měla stejný problém jako já."
"Ty nemáš problém, lásko. Ty máš dar." Řekl Jasper.
"Jak jsi mohla vidět minulost? To je nemožné…" Zavrtěla jsem nechápavě hlavou.
"Nevím, jak je to možné, Ness." Řekla mě Alice. "Ale viděla jsem to."
"Třeba to nebyla minulost… třeba Luisu všichni potkáme… je to nesmrtelné dítě, třeba bude potřebovat naši pomoc. Je rozumná? " Ptal se Carlisle.
"Ano, ovládá se. Dodržuje zákony. Proto za ní ještě Volturiovi nebyli." Řekla Alice.
"Vtip je v tom, že já také zákony neporušila." Řekla jsem.
"My to víme… ale oni to nevěděli." Řekl Carlisle.
"O to nejde. Jestli Alice viděla Luisu, musíme jí najít. Buď pomůžeme my jí, nebo ona nám." Řekl Jasper.
"Ano." Řekl Carlisle.
Všichni jsme se připravili k odchodu. Tohle byl pokyn. Šli jsme ke dveřím. Venku při cestě nám Alice dávala podrobný popis Luisy. Potom i začala vyprávět o tom, jak je milá, hodná a ochotná. Všichni jsme si malou Luisu zamilovali, když jsme jí ještě neviděli. Věděli jsme, že až jí najdeme, odejde s námi. Když se už stmívalo, viděla jsem pod napůl vyvráceným dubem malou holčičku. Blond vlasy jí splývaly někam po ramena a byly v roztomilých spirálkách. Její bílé šaty byly od krve a roztrhané. Děvčátko namáhavě dýchalo.
"Bože můj… Luiso!" Vykřikla Alice a rozběhla se k ní.
"Alice Cullenová…?" Zašeptala Luisa namáhavě.
"Ano, ano!" Řekla Alice šťastně. "Co se ti stalo?"
"Dohonili mně vlkodlaci… nevím, co si o mně mysleli… ale chtěli mně zabít."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírujte jen se zdrojem!


                    Cullenovi                                            Quiletti                      
cullens