1. kapitola

6. května 2010 v 6:56 | VercikaS
1.
KAPITOLA
Návštěva
Jacob je vážně nemocný? Odkdy může být vlkodlak tak těžce nemocný? Konec konců jsem věděla, že to není jako před dvěma lety. Tentokrát to není výmluva, abych za ním nechodila. Jake mi zavolal sám. Přál si, abych přišla. A já to udělám. Já za ním přijedu. Sedím ve svém náklaďáčku- Edwarda jsem poprosila, aby mi nedával ten žlutý Kabriolet, když jedu do La Push, protože nesnesu ten jeho znechucený výraz, když z něj potom omývá bahno. V rukou jsem svírala ten malý uzlíček s ostrými zoubky. Renesmé, mojí drahou dcerku. Slíbila jsem Jakovi, že mu ji přivezu ukázat, po telefonu jsem mu o ní básnila, jak jsem jen mohla. Jacob se pořád nesmířil s tím, že jsem upír. Nadává na to, že jsem tou zatracenou pijavicí, stejně jako má nová rodina… to on nikdy nechtěl, ale co s tím udělám? Já to chtěla, on to ví. Zaparkovala jsem před malým domkem u pláže, s oprýskanou omítkou. Ten domek se mi nikdy nelíbil, jenom jsem to nesměla říct před Billym. Když kolo mého červeného autíčka přejelo přes malý kámen, tak to zarachotilo, že jsem pomalu začala věřit Edwardovo slovům, že "potřebuji nové auto".       
Hudba, která se ještě před malou chvílí ozývala z garáže, ztichla a velká garážová vrata se otevřela. Za nimi se objevil ten, koho jsem tak dobře znala, jen byl možná o něco bledší a unavenější.
"Ahoj Jaku." Řekla jsem s úsměvem, zatímco jsem vylézala z auta.
Objal mě a snažil se, aby se ani trochu nedotkl mých rukou. Ne proto, že by byly tak ledové, to byly, i když jsem byla ještě člověk. Ale pořád jsem měla v náruči Renesmé a Jacob nebyl nadopován prášky na ochabování mysli, aby o tom nevěděl. Osobně jsem se divila, že při svém aktuálním vzhledu podvyživeného otroka měl dost síly na to, aby vůbec otevřel domovní dveře.
"Je ti líp?" Ptala jsem se, přesto že podle toho, jak vypadal, jsem si správnou odpověď mohla odvodit sama.
"Je mi líp, když jsi se mnou, Bello." Řekl a jeho unavené a ochablé rty se zkřivily do téměř neznatelného úsměvu.
No jistě. Tuhle odpověď jsem si také mohla odvodit.
"To jsem ráda, Jaku. Ale já měla na mysli tvůj stav ze zdravotního hlediska… nepotřebuješ doktora? Vážně vypadáš příšerně."
"Jsem rád, že mluvíš upřímně." Jacob se trochu zakřenil, ale když sjel pohledem na Renesmé, Všechny výrazy v jeho tváři se v tu ránu slily do jednoho. Na obličeji se mu rozlil úsměv, mnohem znatelnější než předtím. Přišlo mi to vtipné, že se usmívá na Edwardovo dítě. Přemýšlela jsem, jestli přišel Jacobův výraz Renesmé tak vtipný jako mě, protože se rozesmála. Ten její smích byl tak milý, že i když vypadal Jacob na to, že čeká až si pro něj příjde sama Smrt, zasmál se s námi.
"Chceš si jí pochovat?" Zeptala jsem se, věděla, jsem, že teď zvlášť potřebuje, abych si ho všímala.
"No… tak na chvilku." Usmál se na mně a já mu Renesmé podala. Uvelebila se mu na klíně a téměř majetnicky se na něj podívala. Opět jsem se rozesmála. Tentokrát to byl pohled mé dcery, co mě rozesmál. Ale zarazila jsem se, když jsem uslyšela hlas, který bych u tříměsíčního dítěte nikdy nečekala.
"Muj Dzejkob." Řekla Renesmé. Kdyby sem v tu chvíli někdo postavil zrcadlo, asi bych viděla, jak překvapeně vyvaluji oči. Asi jsem vypadala i přes moji upíří krásu příšerně, ale naštěstí si toho nikdo nevšiml. Nebyla jsem totiž sama, kdo byl překvapený.
"Ona mluví?" Zeptal se Jacob udiveně a podíval se na mně.
"Ne… asi je to její první slovo…"
"Slovo? Řekla rovnou větu…"
Byla to pravda. Teprve teď mi došlo, že to, co Renesmé řekla, nebylo jen zadrmolené slovo. ´Můj Jacob´, no jasně. Někde poblíž se asi někomu něco stalo, protože jsem ucítila pach krve a v krku jsem cítila plameny. Najednou mě dvě tlukoucí srdce začaly připadat, jako by tloukly hrozně hlasitě, jako zvuk domorodých bubnů… písničky ze západu, styl, který zbožňuji. Ve dvou tělech tekla krev a já měla co dělat, abych se ovládla. Ten zvuk v těle Jaka a Renesmé mě k sobě vábil jako nic jiného. Jak silné nutkání sát asi Cullenovi pociťovali u mě, než jsem se stala tím, čím jsou oni? Jacob si všiml mého staženého a téměř bolestného výrazu.
"Je ti něco?" Zeptal se.
"Ne, jen si zajdu na lov, promiň."
"Jo… jistě." Jacob něco zavrčel, bylo vidět, že ho trápilo, že na ten lov musím.
"Tak do hodiny jsem zpátky." Ujistila jsem ho.
"Já vím, jen se mi hnusí představa, že budeš pít krev."
"Je dobrá." Zavrčela jsem. Pak jsem odešla. Když jsem se vzdalovala, ještě pořád mi hlavě znělo "Muj Dzejkob"…
Zatímco Edward si pochutnával na pumách, já měla nejradši labutě. Po jedné jsem skočila, když se zvedala z hladiny rybníku.
Vytáhla jsem jí na břeh a začala sát její krev, abych uhasila úmornou žízeň, která mi spalovala hrdlo. Chuť krve na jazyku ve mně vyvolala nutkání napít se pořádně. Už mi nebavilo vyčkávat, až o mně labutě nebudou vědět, rozhodla jsem se pro něco jednoduššího. Zkusila jsem medvěda. Byl silnější, než jsem si myslela. Kdyby mohl upír tak jednoduše zemřít, asi bych toho medvěda nepřežila. Říkala jsem si, že by se mě tady teď hodil Emmet.
Když jsem se vrátila k Jakovi, nevěřila jsem svým očím.
Jacob se s Renesmé tak zabavil, že si mě ani nevšiml… asi už mu bylo lépe.
"Ness, počkej chvilku!"
Slyšela jsem, jak se smál. Ness? Sakra. To je přezdívka.
"Mamí!"
Poznala jsem Renesméin hlásek. Vzápětí mě zase překvapila. Otevřely se dveře a Renesmé se ke mně rozběhla. Překvapeně jsem rozevřela náruč a Ness mě do ní skočila. Objala mě okolo krku. Usmála jsem se. Pak jsem se podívala na Jacoba.
"Jak jsi jí to sakra řekl, když jsem vcházela do domu?"
"Jak?"
"Ness!!!"
"No… je to kratší než Renesmé a pak… ona na to slyší…"
Zavrčela jsem.
"Renesmé, jdeme!" Řekla jsem trochu naštvaně. Renesmé se ani nepohnula.
"Ness…" Řekl Jacob, "maminka tě volá."
Zamračila jsem se při tom podivném oslovení, ale Jacob měl pravdu… na tohle ona reagovala. Objala ho a šla za mnou. Zlostně jsem se podívala na Jacoba, vyšla s Renesmé z domu a práskla dveřmi. Renesmé se mě pomocí své schopnosti snažila přemluvit, abychom neodjížděly…
"Ne, Renesmé." Zavrčela jsem rázně. Držela jsem Renesmé v náruči. Vlezla jsem do auta a rozzuřeně dupla na plyn.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Kopírujte jen se zdrojem!


                    Cullenovi                                            Quiletti                      
cullens